úterý 11. listopadu 2014

Můj život s rovnátky +operace dolní čelisti

Přeřazeno z mého starého blogu.Až bude čas,dopíšu..

Rovnátka-právě teď

20. února 2012 v 14:48 | Mášenka |  Rovnátka
Dnes je to už 7.den,co ležím v Praze ve fakultce na zubním oddělení.Něco o rovnátkách jsem chtěla napsat už dřív,začnu tedy dnes,stejně mám před sebou minimálně měsíc volna.Teď je stav takový,že jsem 6.den po operaci (operační den se počítá jako nultý),zítra půjdu konečně domů,modřiny mám zelenožluté a zrovna se podává odpolední svačinka-mlíčko...
K bližšímu popisu se dostanu v dalších článcích,začnu totiž od počátku,jak to všechno začalo...Je to sice běh na dlouhou trať,ale rychle to uteklo :-)

Rovnátka-jak to začalo

20. února 2012 v 15:43 | Mášenka |  Rovnátka
Vždycky jsem se chtěla vdávat,ale přece nevěsta musí být dokonalá a tak jsem se v roce 2009 definitivně rozhodla pro rovnátka.To jsem ještě netušila,co všechno mě čeká.
Už když mi bylo 10,nosila jsem vyndavací rovnátka na noc,ale co si pamatuju,moc velký účinek neměly.V 15 na zdrávce jsem si sama došla k ortodontistovi a už se domluvila na fixních až na to,že rodičům sem to řekla jako překvapení a oni,že mi 8 tisíc na zuby nedají.Takže nic...Proto jsem skoro za deset let musela zaplatit přes 2x tolik...Dodneška jim to mám za zlé.
Ale zpátky do roku 2009.Moje mamka mi poradila ortodontistu v Sokolově,ke kterému byla doporučena moje malá ségra (ano,máme to v rodině a máme to po mamce).Volala jsem si k němu v červenci,k mému zklamání mě objednali na říjen,na konzultaci.V říjnu jsem ještě zjistila,že musím mít mít doporučení od zubaře,i když jsem už plnoletá,aleten je 40 km daleko,takže jsem jezdila jak šílená..
Na té konzultaci jsme se s panem doktorem domluvili na plánu.Řekl mi zhruba,co mě čeká,ať si vše promyslim a objednám se na příště.To bylo až další rok v lednu.Udělal mi otisky,to už jsem dobře znala,není to nepříjemné.Na další konzultaci už věděl plán,že mi vytrhne nějaké zuby a osmičky a kvůli mému předkusu mi doporučil i operaci.Ještě jsem si vybrala,jaké chci zámky na horní zuby a na dolní.Na doma mi dal dotazník a já při jeho vyplňování jsem si poprvé uvědomila,že mám zřejmě alergii na kovy.Nenosím šperky a dělá se mi vyrážka i z kovového pásku.To jsem doktorovi příště řekla,takže mě musel poslat na kožní testy.
Tam mi sestřičky nanesly na záda kousky různých kovů,přelepily náplastí a už si to přesně nepamatuju,ale asi tři dny jsem nesměla záda namáčet,pak jsem byla na sundání,koukaly na to,večer jsem se normálně umyla a další den paní doktorka odečítala.
Při tom nošení mě záda strašně svěděly a ukázalo se,že to byl velký bolák z niklu.Který mi mimochodem nechtěl zmizet snad rok.Nakonec mi teda vyšla alergie na nikl,zlato a palladium.Musim tedy mít všechno z titanu,i chirurgická ocel mi vadí,protože je v ní také palladium.
Zámečky jsem si na horní zuby vybrala safírové,průhledné.Platila jsem deset tisíc a nějaké drobné..
Kvůli té operaci jsem musela jet v březnu na konzultaci k dr.Foltánovi (s sebou RTG snímky,fotky,modely a plán léčby),který všechno skouknul a posvětil plán mého ortodontisty.Pak mi dali číslo,kde se mám objednat na operaci a já hned další den zavolala a můj termín byl 9.5.2012-hrozné 2 roky..

Rovnátka-nasazování na horní zuby

26. února 2012 v 20:14 | Mášenka |  Rovnátka
Na jaře 2010 přišlo na řadu nasazování rovnátek na horní zuby.Nejdřív mi rovnátkář nasadil mezi stoličky gumičky,které mají za úkol zuby od sebe odtáhnout,aby se mezi ně vešly kovové kroužky,které pak drží celý oblouk.Na tohle období nikdy nezapomenu,protože mě ten pohyb zubů bolel za celou mojí historii rovnání zubů úplně nejvíc.Další den jsem jela s kolegyněmi na seminář do Prahy a byla to pro mě taková muka,že jsem si chtěla rozbít lebku o zeď,abych už měla klid.Nemohla jsem jíst,mluvit,smát se a ani prášky nezabíraly.Mám takovou teorii,že to bylo tím,že jsem bolest zubů zažila poprvé.Mám vlastně zuby jinak zdravé,bez kazů a tak to byl pro moje tělo zřejmě šok.
Za 4 dny už přišel den D,to bylo 18.5.2010.Vzala jsem si kvůli tomu i týden dovolenou v práci kvůli fyzické i psychické regenaraci,ale nakonec jsem usoudila,že vůbec nebyla potřeba.
Teď k nasazování.Zámečky se lepí lepidlem tzv.cementem.Je trošku nakyslý.Já jsem si vybrala safírové zámečky.Poprvé byly nabarvené různými barvičkami,aby zubař věděl,kam který patří.Titanový drátek kopíroval zakřivení mých zubů,takže byl takový klikatý.Pamatuju si,že jsem se vlastně s rovnátkama poprvé viděla až doma po cestě od rovnátkáře přes celé město a domů vlakem.Byla jsem trošku zklamaná z těch barviček a toho zprohýbaného drátu,možná jsem i na chvilku litovala,ale přešlo mě to.Bolest při rovnání zubů nebyla zas tak hrozná a po pár dnech přešla a ty barvy samozřejmě zmizely ještě ten den.
Na safírové zámky jsem si nechala dávat průhledné gumičky,ale po roce jsem už přešla na světle růžové.Ty průhledné totiž brzy chytily žlutou barvu od jídla a pak jsem vypadala,jako že mám shnilé zuby.A to nekouřím a kafe moc nepiju.Světle růžové jsou taky decentní a někdy mi zubař dával na zámky takový gumičkový řetízek,aby se mi zuby nerozjížděly (hlavně jedničky) a ten byl úplně světlounce růžový,skoro bílý,a taky se nezbarvoval.
Jinak si lidi docela zvykli.V práci si některé holky všimnuly až po měsíci.Já jsem si taky po čase zvykla.Hlavně jsem na sebe byla pyšná,že pro sebe něco dělám a tak se mi nemá kdo posmívat.A taky jsem už dospělá.To je snad jediná výhoda nošení rovnátek v pozdějším věku.
Co se týče jídla,dlouho jsem se bála topinek,ale ty jsem si asi po roce taky dala.Jen do jablka jsem se samozřejmě nezakousla :-)V zámečkách mi nejvíc zůstává vařené vajíčko,šunka,kuřecí řízek v chlebu (když je ten chleba už takový nasáklý,měkký).Zámek mi upadnul jen jednou a já si toho ani nevšimla,takže ani nevim z čeho.Přišel mi na to až doktor a normálně ho přilepil.
Milostný život :-)Trošku omezení při líbání a trošku při jedné praktice...

Rovnátka-spodní čelist

26. února 2012 v 21:02 | Mášenka |  Rovnátka
A teď ta moje prokletá spodní čelist.Mám předkus a malou spodní čelist.Srovnáním zubů se předkus ještě zvětšil.Zuby nenasedají,jak mají.Profil obličeje nic moc.A ještě nevyrostlé osmičky,které se mi už do pusy nevešly a ještě byly vpáčené do sedmiček.Musela jsem se objednat na stomatochirurgii k jednomu zubařovi v Sokolově,takový hodný starší pán.To bylo v červenci.Dostala jsem ATB do zadku (i.m.) a pích mi asi 15 injekcí na bolest.První jsme začali s osmičkou nalevo,která vypadala hůř.To si ještě pan doktor myslel,že to sfouknem najednou :-)
Čekal jsem půl hoďky,než mi zabere anestezie a pak jsme se do toho dali.Asi hodina páčení,odsekávání a frézování zubu od kosti.Pak šití.Ke konci jsem už plakala vyčerpáním a bolestí.Krev stříkal všude.Pan doktor měl celý obličej a býle od krve a já jsem jí měla po celých nohách až u kotníků!Navíc při tom frézování jsem musela čuchat prch z mýho zubu,což nebylo moc příjemný.Když jsem slezla z křesla,říkám doktorovi:"Vy jste celej od mojí krve."A on:"Tak se podívejte na sebe."No a pohled do zrcadla jak z hororu,krev úplně všude...Pak jsem dostala ATB v tabletách a na druhým zubu jsme se dohodli za měsíc.Pak mi začal zub přicházet k sobě,byla to bolest jak svině.Ještě několik dnů po tom.Taky velkej otok asi po tři dny,spoustu krve.To krvácení jsem nemohla zastavit po celých 24 hodin.Bylo mi z toho už špatně.Stehy pak samy odpadly a zašité místo hezky splasklo a vyhladilo se.
Druhá osmička přišla na řadu v srpnu.Bylo děsné vedro.Probíhalo vše skoro stejně,jen zub byl venku rychleji a dostala jsem míň injekcí na bolest,takže jsem zase plakala a musely se mi připichovat.Pak jsem slezla z křesla a byla jsem úplně durch propocená z té dřiny.Pak zase ATB,bolest,krev,otoky...
Ještě musely ven dva další zoubky.Ty už mi tahala moje praktická zubařka.Každý týden jeden,nalevo pětku s kazem a napravo čtyřku a tu jsem si schovala.Zub se zase opíchne,nechá se působit anestetikum,pak si stoupla za mě,chytla mě za bradičku a tahala.Taky to krvácelo a bolelo,když pusa přicházela k sobě,ale ty osmičky byly horší.
Ještě jsem chtěla říct,že by mě nikdy nenapadlo,že mi budou muset trhat spodní zuby,protože ty jsem neměla skoro vůbec křivé.Spíš jsem čekala,že přijdu o nějaký ten zub zezhora,aby se mi do pusy vešly dvojky.Z toho vyplývá,že sami nic nevymyslíte a jestli chcete něco udělat se svým úsměvem,jděte aspoň na konzultaci,ať přesně víte,co bude..
Mimochodem,mezery dole po 4 a 5 mi ještě nezmizely.Sice jsou menší,ale jde to pomalu.Prý je to tím,že nemůžu mít drátek z niklu ani z oceli,které jsou silnější než titan.
Zámečky na spodní čelisti mám kovové,gumičky šedé.Nejdou skoro vidět při mluvení,takže žádné omezení..Stály mě přes 6 tisíc.
Minulý rok v listopadu jsem na jedné prohlídce skousla tak geniálně,že si pan doktor myslel,že mi ten předkus půjde napravit i bez operace.Využil teda háčky na kroužkách a zámečcích spolu s malými gumičkami (s kterými se ještě setkáme) a ty jsem si musela nasazovat na spodní stoličku,kde je kroužek,a horní trojku (na obou stranách samozřejmě)nejlépe na celý den.Musela jsem s nima spát,mluvit,jíst...Ale bohužel v prosinci jsem měla v práci 20 dvanáctek a jako zdravotní sestra na interně se opravdu nemůžu při mluvení omezovat,takže jsem to nošení flákala.Při další kontrole po Vánocích doktor usoudil,že to bylo k ničemu.Akorát mě z toho bolely zuby a moje naděje na vyhnutí se operaci byla pryč.No a ještě ten den jsem začala zkoušet vytelefonovat dřívější termín do Prahy....

Rovnátka-gingivitis

5. března 2012 v 23:16 | Mášenka |  Rovnátka
Někdy na začátku roku 2011 jsem si na horní dásni u trojky našla takový váček.Na další návštěvě jsem se svěřila mému ortodontistovi a ten mi řekl,že to nic není,že si musím víc dásně při čištění zubů masírovat,aby se lépe prokrvovaly.Doporučil mi návštěvu dentální hygienistky a napsal mi žádanku,za což jsem mu vděčná,protože ani jednu návštěvu u ní nemusím platit :-)
Objednali mě asi až za měsíc.Návštěva probíhala tak,že mi slečna hygienistka kulatou sondou projížděla u každého zubu kolem dásně a koukala,kde mi to krvácí.Já jsem teda nic neviděla,ale v puse jsem cítila spoustu krve a nemýlila jsem se.Slečna mi řekla,že mám zánět dásní.Ukázala mi,jak mám dásně nateklé a červené.Vyčistila mi zubní kámen a mezizubní prostory,ukázala mi,jak si správně čistit zuby a doporučila mi ústní vodu a správnou velikost mezizubního kartáčku.Prý mám štěstí,že mi stačí jedna velikost kartáčku,že někteří lidé jich mají několik a musí si je pamatovat.Ústní vodu mi doporučila Meridol a dobrá značka kartáčku na zuby je Curaprox.
Po pravdě mi ústní voda moc nepomohla,ale jako nadšená zahradnice jsem si dělala odvar ze šalvěje z mé vlastní zahrádky a to je hotový zázrak.Dásně mi splaskly asi po třech dnech a na další návštěvě jsem byla celkově pochválena.
Každopádně návštěva zubní hygienistky je velice přínosná pro každého.Je to dobrý pocit nemít zubní kámen a mít vyčištěné mezizubní prostory.Dokonce jsem k návštěvě doslova dokopala svého přítele,protože vždy hodně krvácel z dásní a hodně se mu kazí zuby,a ten si práci hygienistky nemůže vynachválit a krvácení je už minimální.
Určitě ale nepodceňujte hygienu při nošení rovnátek.Já si kvůli špatné hygieně,kdy jsem zanedbávala dolní stoličky,způsobila dva kazy a moje zubařka mě musela vrtat a plombovat.A protože jsem měla už dost bolesti ,nechala jsem si zoubky umrtvit.Vše za 500Kč...

Rovnátka-příprava na operaci

20. března 2012 v 10:49 | Mášenka |  Rovnátka
Podotýkám,že jsem měla na operaci původně jít až v květnu (den po mých narozeninách),ale zkusila jsem štěstí a vyšlo to!Dali mi termín na 14.února-ohromná radost...Takže to určitě zkuste.Volala jsem asi 3x,než to vyšlo a zkoušela jsem i Plzeň,ale nakonec se vše vyplatilo.Jen můj ortodontista byl zaskočený a možná i trochu naštvaný,že jsem mu přidělala práci..
Tři týdny před termínem si vás pozvou do Prahy na zubní ambulanci na prohlídku,měření obličeje a vysvětlení všeho,co budete chtít vědět.Ještě před tím,vám musí váš ortodontista udělat RTG snímky,otisky a zhotovit sádrový model,znovu vyfotit (profil,úsměv atd.),vše si vezmete s sebou.
V té Praze to bylo psycho.Ta čekárna před ambulancemi je taková dlouhá chodba se spoustou pacientů a čeká se tam dlouho.Pak vám v ordinaci detailně změří obličej,vysvětlí,co všechno nesmíte
-brát antikoncepci (riziko tromboembolické nemoci-viz příbalový leták HA)
-být nachlazená (riziko zavlečení infekce do dýchacích cest při anestezii,celkové oslabení organizmu,nemožnost dýchat nosem)
-menstruovat v termínu operace(riziko ztráty krve)
a dají vám žádanky na předoperační vyšetření.To vám udělá obvodní lékař.Já ,jako zdravotní sestra na interně,sem si ho nechala udělat v práci.Obsahuje-odběry krve(ionty,ledvinové a jaterní parametry,moč,krevní obraz,krevní skupina,žloutenka a HIV),EKG,vyšetření internistou(poptá se na anamnézu,poslechne plíce,srdce..).
A ještě se dozvíte,že musíte zaplatit 3200,- za nějakou destičku,potřebnou při operaci (jestli jsem dobře poslouchala).Ještě vám jiný pan doktor vyšetří čelisttní klouby a pak by to mělo být všechno.
Ale paní doktorka mi nabídla,že se můžu zúčastnit výzkumu,jaký vliv má speciální vyšetření na operaci a já idiot souhlasila,protože jsem se nezeptala,co všechno to obnáší.Poslala mě totiž za takovým hezoučkým mladým doktůrkem na zubní kliniku(trošku bloudění po Praze,opět čekání v čekárně,nepříjemná sestra..),ten mi udělal malý modýlek mého skusu a poslal mě na to speciální vyšetření (myslim CBCT) na Vinohrady.Byl moc hodný,dal mi i mapku,ale stejně mi to bylo na prd.V Praze se i docela orientuju a v mapě číst umím,ale on mě poslal tramvají a tou jsem v životě nejela.Kdyby mi řekl,že se tam dostanu i metrem...No pak jsem bloudila v nemocnici na Vinohradech,než jsem zjistila,že ta ordinace vůbec není v nemocnici,ale někde trošku dál.Zase hledání a když jsem konečně našla soukromou nóbl ordinaci dr.Foltána,kde mi měli provést to spešl vyšetření,řekli mi,že jsem přišla moc pozdě,že se musím objednat na jindy.To bylo 15.15 hod.,já od rána nejedla a v sedm jsem měla být v práci na noční.To už byl můj konec a další den jsem tomu hezoučkýmu doktorovi napsala email,že z toho výzkumu odstupuji.Pochopil to,je fakt sladkej :-)
Jak jsem psala o tom,že nesmíte být nachlazení,tak asi 14 dnů před operací jsem od někoho chytila rýmu.Doufala jsem,že mě to přejde,ale asi 5 dní před operací přišel kašel,ztráta hlasu a tak.Zrovna jsem byla u svého ortodontisty na nasazení operačních trnů (háčky na drátku,za které se pak zachytávají gumičky) a ten mi řekl,že takhle mě na tu operaci určitě nevezmou.Dostala jsem strach,hned jsem si v práci zařídila zrušení posledních dvou služeb.To byl pátek a já v úterý už měla jet!Nakoupila jsem si léky a uchýlila se do domácího léčení.Nervy pracovaly čím dál tím víc,spaní bylo obtížnější.Myslela jsem ale,že to bude horší..
A mimochodem jsem i menstruovala,což taky nesmí být.Rozhodla jsem se tedy při příjmu všechno zapřít...
Přišel 14.únor.V noci jsem moc nespala,snídat jsem nemola a bylo mi strašně špatně ještě z té chřipky.Brala jsem Paralen Grip.To je dobrej dryák,byla jsem z něj úplně sjetá,mimo..Celá cesta do Prahy proběhla v tichosti,chudák můj přítel...Strašně jsem se bála,že mě kvůli tomu nachlazení nepřijmou.
Z čekárny mě vzali skoro hned.Papírově mě přijímala sestřička.Vypsala mi neschopenku,ptala se mě na příbuzné,komu můžou podávat informace,dala mi na ruku náramek se jménem.Snažila jsem se držet pozornost,ale Paralen působil.Navíc jsem začala vykašlávat,tak mi přeskakoval hlas.Ale nikdo nic neříkal...
Pak jsme s přítelem šli na oddělení,tam mě sestřičky uložily na pokoj č.8 (moje šťastné číslo♥).Vybalila jsem si a převlékla se do pyžama.Pak jsem se sestřičkou vyplňila vstupní papíry(anamnézu-zeptá se vás na spánek,na dýchání,vyprazdňování atd.) a ještě jsem musela jít zaplatit ty 3tisíce na pokladnu.
Na pokoji už ležela slečna po operaci,co šla hned další den domů,a slečna co byla taky před operací.Přítel jel pak do školy a já jsem zalehla a spala...Pak byl oběd-karbanátky- a zase jsem spala.
Asi kolem čtvrté pro mě přišel doktor na vstupní vyšetření.Byla jsem úplně zmatená,rozespalá a měla jsem v puse Septofort proti bolení v krku a z něj úplně zelený jazyk.
Na vyšetřovně mi pan doktor prohlížel skus,ptal se mě na anamnézu,žertoval o mém jméně a povolání...asi nejhezčí doktor z oddělení-pro mě:)Říkal,že jestli to povolí pojišťovna,budou mi dělat i plastiku brady.To mě zarazilo,nemám ráda slovo plastika.Nakonec našel v papírech,že je to estetický zákrok,takže bych si ho musela sama zaplatit.Tak já na to,že asi plastiku teda nepotřebuju a pan doktor mě poučil,že to záleží na vkusu.Že třeba jemu se líbí menší bradičky a Dr.Foltánovi výraznější(a já mám tu druhou..).No a taky se zeptal,jestli nejsem nachlazená,tak jsem řekla,že jsem spíš unavená,protože jsem z nervů nespala..Prošlo to..Dál mluvil o otokách,že můžou sahat až k dekoltu.Trochu jsem se lekla,to jsem ještě netušila,že se mě to bude týkat...
Co se týče bolesti,my na oddělení sice nemáme pooperační stavy,ale hlavně rakoviny,záněty atd.,ale skoro na vše podáváme opiáty nebo prostě silnější léky a co si pamatuju z praxe na chirurgii,i jako premedikace se podával opiát do svalu.Proto jsem byla docela v šoku,když mi doktor řekl,že na bolest dávají Ketonal,Paralen a Ibalgin(já si Paralen beru na bolest hlavy a Ibalgin na menstruační bolesti nebo bolesti zubů)...
Později na pokoj přišla anestezioložka.Ptala se na operace,alergie.No a ještě se stavil dr.Foltán.Úplně mě vzbudil,čuměla jsem na něj jak puk,chudák...Přišel mi říct,že půjdu na sál jako první a že mě bude operovat on..
K večeři byly fazole,moje poslední normální jídlo,ach jo...
Večer jsme si musely věci schovat do šatny a nechaly jsme si jen nejdůležitější,které si s sebou vezmeme na Jipku.Peněženku mi sestřička zamkla do trezoru.Na spaní jsem dostala Stilnox.Docela jsem se ho obávala,protože pacienti u nás na oddělení po něm docela blázní a já mám dost špatné spaní ,že mi jeden prášek nestačí,ale vyspala jsem se po něm úplně báječně.Ráno v pět mi sestřička napíchla flexilu,růžovou(jedna z těch velkých),do loketní jamky(ještě teď tam mám ranku/dekubit-když ruku ohnete,hned se flexila zalomí a tlačí do kůže.My na oddělení do ohybu flexilu pícháme vyjímečně).
V sedm přišla ranní směna.Šla jsem se osprchovat.Na sál jsem měla jít v 8.30.Sestřičky mi udělaly na nohách bandáže,dostala jsem premedikaci-2 Paraleny a ještě jeden prášek,ale ten si už nepamatuju.A od jedné bláznivé sestřičky jsem dostala vynadáno,že nemám culíčky.Mě předtím samozřejmě nikdo nic neřekl.Tak jsem si udělala drdol,to bylo špatně.Tak mi ta sestra řekla,že musím mít dva za ušima,tak jsem si je udělala-zase špatně.Sestra už byla zoufalá,já teda taky.Řekla mi,že mám mít copánky a jestli mi je má udělat!Tak jsem si běžela udělat dva copánky.Čas běžel,ruce se mi klepaly..No ven bych s tímhle účesem,co jsem si vytvořila,nešla.Pak jsem se svlíkla do naha.Na posteli mě převezly na sál(je na oddělení).Směšný mi přišlo,že jsem na stropě viděla ubíhat ty zářivky,jak to známe z filmů...Na předsálí mě přijal sympatickej sanitář,přelezla jsem si na lehátko,přikryl mě rouškou a už jsem byla na sále.Tam mi sestřička napojila infůzi,pak přišel doktor,řekl mi že za chvilku usnu,dal mi na pusu masku a já jenom cejtila,jak mi těžknou ruce a já uvnitř křičela:Panebože,já už spim!Já už spim!

Rovnátka-na JIPu

3. dubna 2012 v 20:46 | Mášenka |  Rovnátka
No a pak mě budili "slečno Mášová!"...furt dokola...Asi jsem je ignorovala a neotvírala oči,protože si pamatuju jen slova,žádný obraz.Ještě mi řekli něco jako,že mě přendají na druhou postel.Něco jsem jim odpověděla a zase spala.Pak jsem se asi dvě hodiny pozvolna probouzela a ve 12 hodin jsem už tak nějak vnímala vše.
Špatně se mi dýchalo,měla jsem divně v puse,byla jsem unavená,měla jsem žízeň.Napít jsem se ještě ale nemohla.Na hrudníku jsem měla přilepené svody od monitoru a kapala mi infůze.Po nějaké době mi sestřička podala oblečení,pak mě vzala za ruku a šly jsme na WC.Zpátky jsem šla už sama.Kolem půl třetí jsem napsala sms,že žiju...O něco na bolest jsem si řekla dvakrát.Byla to divná bolest,taková celková...
Přímo naproti posteli jsem měla hodiny,takže se čas pěkně vlekl.Ještě že jsem si u sebe nechala sluchátka k mobilu a tak jsem poslouchala rádio celý den.Spát mi moc nešlo.Ne že by se mi nechtělo,byla jsem strašně unavená,ale vždycky když jsem zabrala,začala jsem se dusit.Nevím,jestli za to mohla i ta moje rýma nebo jen intubace přes nos.Každopádně budete smrkat krev.Dají vám sprej do nosu na otok sliznice.Trochu to pomáhalo....
V pět už jsem večeřela.Moje první tekuté jídlo.Moc mi to chutnalo,ale snědla jsem toho málo.Nic tak dobrýho už jsem pak za celý týden nedostala....
V sedm přišla další směna a nastala noc.Když jsem šla na WC,v okně jsem se trochu viděla-oteklá,s bandáží přes bradu,popraskané koutky(na ty vám dají vazelínu do kelímečku)....Udělala jsem si nezbytnou hygienu a chtěla spát.Jenže jsem se pořád dusila a ten monitor za mnou ukazoval saturaci 84% (to je nasycení krve kyslíkem a má být 100%).Z práce vim,že je to špatný,tak jsem trošku chytala hysterii.Ta sestřička,co měla službu,byla moc hodná.Často jsem pak na ní myslela,že mi pomohla.Myslím,že mi pak na chvilku dala i kyslík,to mě trochu uklidnilo.Pak mě odpojila z monitoru.
Jinak jsem dostávala ATB(po 6-ti hodinách),léky na otok a proti krvácení a na bolest-ten trapnej Ketonal,který vůbec nezabírá!
Noc byla dlouhá.Já nesnáším tikání hodin.Kdo mě zná,tak ví,že okamžitě hodiny likviduju :-)Jenže tady to nešlo.Když jsem pak usnula,začala se dusit chudák moje sousedka,která byla na operaci obou čelistí,takže nemohla ani smrkat (trochu jsem se styděla).Myslela jsem,že je už ráno a oni byly teprve dvě!
Ráno kolem osmé jsme si zbalily a šly zpátky na oddělení.Uložily mně na pokoj č.4 k takové starší paní...

Rovnátka-1.den po operaci

5. dubna 2012 v 23:26 | Mášenka |  Rovnátka
1.den po operaci (operační den se počítá jako nultý) jsem ležela na pokoji č.4.Dostávala jsem do žíly ATB po 6-ti hodinách,myslím že Ampicilin.A taky Ketonal na bolest.Jak už jsem dříve psala,byl pro mě slabý.Tak mě oblbovali Perfalganem,což já vím,že je Paralen-taky slabý.Takže jsem docela trpěla.
Jinak jsem pospávala a poprvé jsem si pustila na počítači film,abych se zabavila.Určitě si s sebou vemte nějakou zábavu nebo umřete.A víc druhů-filmy,internet,CD,rádio,knihu...ať to můžete střídat aby vám nejeblo :-)Jinak je tam wifi na internet.Měla jsem špatnej signál,ale pak mi přítel přivezl takovou anténku k počítači a bylo to super.Psali jsme si na skypu...
Celý dopoledne mě sestřička nutila pořád pít,abych nemusela dostat infůzi,tak jsem se musela hoodně přemáhat.
V noci sestřička zjistila,že mám flexilu v loketní jamce už ošklivou z toho,jak ruku ohýbám,tak jí napadlo,že mi jí přepíchne.Vzala si na to zelenou flexilu!(opravdu široká) a začala mě do ruky plácat,jak šílená(tuhle jedinou jsem neměla ráda.Je to ta samá,co mě před operací zprdla za ty culíčky.).Napíchla mi žílu,pustila mi tam Ketonal a mě to tak pálelo,že jsem si tu infůzi musela zastavit a dojít na sesternu,že to potřebuju přepíchnout.Tak vzala zase zelenou a to už bylo v pořádku.K mé velké radosti mi ji ráno po posledních ATB do žíly vyndaly :-)
Po té růžové v ohybu jsem měla dekubit,ještě teď je tam malá jizvička, a po té první zelené modřinu tak přes 10 cm dlouhou.
V noci byl ještě nějaký příjem,tak jsem se moc nevyspala...
Po snídani jsem šla na vyšetřovnu.Tam mi paní doktorka koukla na pusu a napatlala mi vazelínou bandáž na bradě,že za dvě hoďky přilepená bandáž povolí a já si ji můžu sundat.V deset jsem se do toho dala,dolů šla dobře.
Před obědem mě přestěhovaly na pokoj č.8 k ostatním holkám po operaci čelisti.Ležela jsem na blbým místě.Přímo u topení(vedro) a u okna (zima).Na telku jsem viděla dobře,ale pro petilůžkovej pokoj ta telka byla špatně pozorovatelná.
Z holek jsem tam byla nejstarší (ještě s tou slečnou,co se mnou byla na JIPce).Někdy to šlo dost znát a zvlášť jedna mě někdy srala...

Rovnátka-týden v nemocnici

6. dubna 2012 v 0:22 | Mášenka |  Rovnátka
Celá hospitalizace byla o tom samém,tak nebudu rozepisovat každý den zvlášť.Ráno přijela paní s čajem,v osm se snídaní,v 11 s polívkou,ve 12 s obědem,v 15 s mlíčkem a v 17 s večeří.Pak vždycky přijela pro špinavý nádobí.Mezitím přišly sestřičky s ATB nebo se zeptat na bolesti a tak a taky chodila 2x denně vizita.

BOLEST-jak už jsem psala,dává se Ketonal i.v.,pak tbl Paralen a Ibalgin,nejlépe střídat.Mě nic nezabíralo.Přítel mi pak přivezl Coxtral,který doma běžně beru na bolest zubů a ten už byl lepší.Všude píšou,že si máte pusu ledovat i kvůli otokům.Já jsem to moc nedělala.Sice to bolest trochu mírnilo,ale mě strašně vyčerpávalo držet si led na tváři.Hlavně v těch prvních dnech a oni doporučují ledovat se první tři dny.No uvidíte...

OTOK-Tak to byl pro mě největší problém.Říkají,že otok dosáhne největší intenzity 3.den.Nekecají.Ten třetí den,to byl pátek,jsem natekla až k očím a k dekoltu.Zrovna ten den přijel poprvé přítel a já byla totálně unavená a jako balón,nemohla jsem s ním mluvit,tak za hodinu jel chudák pryč.V sobotu mi možná ještě trochu natekly oči.Měla jsem je prťavý,ani vlastní matka by mě nepoznala (kdyby za mnou přijela).Vypadala jsem opravdu strašně,byla jsem z celého pokoje nateklá nejvíc.Obrovský tváře,hlava jako bedna....A ty modřiny....Já mám celkově s otoky problémy.Natíkají mi nohy,když mě píchne komár,tak nateču a nechtějte vidět moje rty při obyčejném oparu...
Během týdne šly otoky trochu dolů,hlavně na těch očích to šlo poznat.Když jsem šla domů,vypadala jsem už jen jako když jsem se už narodila s širší hlavou....Při pohybu a vzpřímené poloze se zapojí svalová pumpa a lymfatický systém se rozpohybuje,tak jsou otoky menší.Přes noc se můžou zase zvětšit.

MODŘINY-tak ty mě hodně překvapily.Čekala jsem je kolem čelisti,ale že jsem je měla až pod očima(jako jediná) a po celém dekoltu..Samozřejmě hrály všemi barvami.Když mě propouštěli,vypadala jsem jako kdybych snědla hodně citrusů a neumyla se.Při propuštění jsem se musela stavět v práci pro ATB (zapomněly mi je dát) a moje kamarádka asi nečekala,že budu vypadat až takhle,tak se zhrozila a řekla,že jsem jak po hodně velký bitce.To mě neviděla předtím:-)

NECITLIVOST BRADY A SPODNÍHO RTU-to je dost divná věc.Jak to zjistíte,nebudete tomu věřit,že zrovna vám se to muselo stát.Je to nepříjemné.Když jsem se dotkla rtu,bylo to,jako by mi mrznul.A ta tuhá,nateklá,necitlivá brada,fakt divný.Ještě že to přešlo...Mimochodem,tahle operace je fakt zabiják milostnýho života,necítíte ani polibek,nebo spíš pro mě byl i nepříjemný...

LÉKY-ATB Duomox v tabletách po 6ti hodinách,pak na bolesti a když chcete,tak na spaní.Já na to, že mám problémy se spaním,usínala jsem dobře.Až na ty bolesti samozřejmě.
Ostatní holky prášky procpaly mezerou mezi zadními zuby,mě to nešlo,tak jsem si prášky rozpouštěla.
Co se týče Wobenzymu,já ho v nemocnici nebrala.Nejde rozpustit a je prostě moc velkej.Jedině že si ho rozdrtíte...

JÍDLO-všechno mixované,dobrou chuť :-) Ne,nebylo to hrozný.Ale občas jsem vše nesnědla.Za ten týden jsem dost zhubla.Nepoznala jsem to na sobě,to až doma podle oblečení.Ale chtěla jsem zhubnout,hlavně stehna ,takže fajn.Jen mi je líto prsou-ze čtyřek na trojky :-(
snídaně-pokaždý piškoty s kakaem
svačina-polívka.Ač normálně polívky moc nemusim,bylo to moje nejoblíbenější jídlo dne.
oběd-rozmixované a naředěné hl.jídlo.Třeba brambory,zelenina a maso,omáčka s vlasovými nudlemi...
2.svačina-hrnek mléka
večeře-jogurt,puding,tvaroh....
Některé holky zvádaly jíst třeba jogurt lžičkou,ale mě to nešlo.Byla jsem celá zapatlaná.Musela jsem všechno sát brčkem,i když to je taky dost namáhavé.Sežeňte si nějaké široké brčko.
Pila jsem džusy a občas Muller milk.

HYGIENA-zuby čistit moc nejdou přes nateklé rty.Tak jen trochu pošolichat kartáčkem a hlavně kloktat si ústní vodu nejlépe po každém jídle.Já měla Listerin.Asi čtvrtý den jsem si už trošku prošťourla mezizubní prostory kam to šlo...
Poprvé jsem si zuby vyčistila až 6.den při výměně gumiček.

GUMIČKY-každý den kolem snídaně byla vizita a pak jsme chodily na vyšetřovnu ukazovat se.Gumičky mi poprvé měnily až v sobotu a ještě nějaká sloužící lékařka,která mi to udělala špatně.Vlastně mi to špatně poradila,protože jsem si je musela nasazovat sama.Vyfasujete tácek s pinzetou,dřevěnou špachtlí a s gumičkama a jdete na pokoj nasazovat.Měla jsem to prý složité a chvilku mu to opravdu nešlo,ale vydechla jsem a znovu to zkoušela a nakonec dobrý.Přece jen jsem měla s nasazováním gumiček zkušenosti.Někteří blogeři vkládají fotky,jak si správně nasadit gumičky.Na to vůbec nekoukejte.Každý to má jinak podle vady...
Propouštěcí den-v úterý jsem musela výměnu zvládnout sama,jinak by mě nepustili domů.

NÁVŠTĚVY-jsou tam rozepsané,ale podle domluvy můžou být vlastně kdykoliv.Já jsem všechny návštěvy odřekla.Že bych stejně nemohla s nima mluvit a že mě to unavuje (i když jsem doufala,že třeba někdo přijede,stejně nepřijel.Někteří rodinný příslušníci ani nenapsali sms).Přijel jen přítel v pátek a v neděli.Vždycky mě to strašně dojalo nebo co a ukápla mi slzička.On z toho byl asi taky trochu v rozpacích.V neděli jsme se byli projít kolem nemocnice.

PSYCHIKA-to je podle povahy.Pobyt je dlouhý.Občas jsem si připadala jako na výkrmně,vždycky když se otevřely dveře,přijelo jídlo.Člověk je unavený,i když nic nedělá.Chodila jsem se procházet po chodbě,abych neztratila fyzičku.Nejvíc mi vadily ty otoky,to jak vypadám.Po domově se mi nestýskalo,ale válet se a brát ATB jsem mohla i doma.Samozřejmě jsem se domů těšila.Úterka jsem se nemohla dočkat.Ale všichni na oddělení jsou moc hodní :-)

Rovnátka-propuštění

29. května 2013 v 13:13 | Mášenka |  Rovnátka
21.2.2012 ,po týdnu hospitalizace,mě konečně propustili.
Probudila jsem se brzy a nemohla se dočkat vizity.Čekání bylo nekonečné,pak čekání na propouštěcí zprávu a nakonec zjištění,že musím ještě na kontrolní RTG.Přítel (s kyticí) pro mě přijel už na devátou,ale čekal asi jen půl hodiny.Ještě se muselo vyřídit papírování-regulační poplatky,neschopenka(mě ji nedali s tím,že když ji oni napsali,tak ji taky musí ukončit,později jsem kvůli tomu měla trochu komplikace...),zpráva,léky na doma...Sestřičky ode mě dostaly bonboniéru a za to mi pí.staniční zapomněla dát na doma ATB,což jsem si uvědomila až v autě za Prahou.Naštěstí byla moje kamarádka zrovna v práci,tak jsem si u ní vyprosila 2 balení ATB Duomox.Hned cestou jsme si je vyzvedli a Lucka byla vlastně jediná osoba,kromě přítele,která mě po operaci viděla.Hrůza se u ní mísila s lítostí.Prý sem vypadala jak po bitce.Modřiny jsem v té době měla žluto-zelené hlavně pod očima,na bradě a na dekoltu,no a ty otoky....
Pak před barákem rychle proběhnout s kapucí,aby mě neviděl soused a konečně sladký domov.
Hned jsem si musela vyzkoušet nové tepláky,co mi přítel koupil a s radostí jsem usoudila,že mohli být o číslo menší!Zhubla jsem totiž hlavně na stehnech a na břichu.Asi 15 minut jsem se s radostí nakrucovala před zrcadlem..
Následoval problém jménem jídelníček,co jíst a hlavně co uvařit sobě a příteli.Vrhla jsem se na to s vervou,která mě pak asi po týdnu opustila...Uvařila jsem hovězí vývar s játrovými knedlíčky,ze zbylé zeleniny a masa jsem příteli udělala svíčkovou a pro sebe ještě zásobu krupičky.Ta rozmixovaná polívka byla nejlepší,co jsem kdy jedla.Brčkem mi to sice moc nešlo sát,protože se pořád ucpávalo.Třeba na kaše atd. jsem si brala lžičku a srkala to z ní.
V noci jsme se pak pokoušeli o nějaký ten sex po týdnu,ale tu první noc doma jsem měla opravdu velké bolesti,že jsem si musela vzít aspoň Coxtral.Naštěstí to bylo naposledy....